V posledním článku o našich výletech do Alp jsem sliboval, že se tam vrátím. A tak vyrážíme znovu do Rakouska, projít si další části národního parku Gesäuse, který zahrnuje velkou část pohoří Gesäuse, jež je součástí Ennstalských Alp. Vloni nám množství sněhu neumožnilo dobýt nejvyšší vrchol Hochtor, letos je tepleji, a tak by to mohlo vyjít.

V plánu máme spát na horských chatách a pokud možno zkusit i nějakou nenáročnou feratu. Inspiraci jsem opět hledal na výborném webu Alpenvereinactive kde mi zaujal 5denní přechod parku nazvaný Gesäuse-Runde. Tolik času nemáme, a tak vybíráme jen tři a půl úseku, které doplníme podle chutě výstupy na okolní vrcholy.

Mapa prvních tří dnů

Den 1. sobota

Navrženou trasu půjdeme opačně a začneme rovnou z poloviny třetího úseku Etappe 3: Heßhütte – Buchsteinhaus 

Auto zanecháme v Admontu kousek od nádraží. Původní plán byl zaparkovat na velkém parkovišti kláštera, ale co když bude večer zavřené. Na start nás má dovézt autobus železniční společnosti do Gstaterboden, ale při příchodu na zastávku zjišťujeme, že o víkendu jede až ve 14 hodin odpoledne. Máváme tedy na projíždějící auta a hned asi druhé nám staví. Maličké plné batohů a sympatické dvojice, která se chystá na stejnou cestu. Nějak se poskládáme a oni nás vysadí na parkovišti přímo u nástupu do stoupání. Jsme v úzkém údolí řeky Enže, do kterého se vejde jen silnice a železniční trať. Nad námi se tyčí strmá hradba skal. Při pohledu zdola se zdá zcela nemožné tudy projít, ale cestička je dobře značená a prošlapaná, takže není pochyb, že jsme správně. Cílem dnešní cesty je chata Hesshütte.

Cesta vzhůru se nazývá Wasserfallweg podle vodopádu, podél kterého se vystupuje. Obtížnost je označena jako střední. Což znamená i černé turistické značky, a tedy netrpět závratěmi. Cesta je známá přes sto let, napovídá cedulka před nejzajímavějším úsekem jištěným lany a později doplněná žebříky

Každá fotografie se po kliknutí zvětší na originální rozměr 1920 x 1080.

Existuje alternativní možnost výstupu z údolí feratou Peternpfad přes vrchol Planspitze (2.117 m).  Zdroje Alpenvereinaktiv a Bergsteigen.

V tomto ročním období kvete spousta nádherných kytiček, a tak se foťáky činí. Toto je střevíčník pantoflíček, jak se dozvídám od Magdy.

V samém závěru se setkáváme poprvé a zdaleka ne naposledy s kamzíky. Tentokrát jsou opravdu blízko.

Poslední úsek je snadný, a chata Hesshütte, 1699m.n.m jako obvykle sedí na hraně terénního zlomu, a je tak vidět již zdaleka. Dnes na ní panuje čilý provoz, ještě že jsme si zamluvili spaní dopředu. K chatě nevede žádná silnice ani nákladní lanovka a je zásobována výhradně ze vzduchu pomocí vrtulníků. Uvádí, že měsíčně je doručeno 5-8 tun materiálu. Je také proslavena výbornou kuchyní, kterou zabezpečuje Rudy.

Hned po příchodu svlažíme hrdla rádlerem a ubytujeme se v poněkud zatuchlém pokojíčku, kde nejde otevřít okno. Je asi 5 hodin odpoledne a ideální doba v pěkném počasí vyrazit před večeří na krátký výlet. Nabízí se jich několik, například výstup na Planspitze, volíme však kratší a méně náročnou Panoramaweg přes vrchol Hochzinödl, 2191m.

V podvečer se jedná o příjemnou nenáročnou vycházku s pěknými výhledy na všechny strany i do údolí.  Hned na začátku sestupu opět potkáváme stádečko pasoucích se kamzíků, kteří v poklidu odbíhají, aby nám nepřekáželi na cestě.

Okružní cesta nás zavede zpět k chatě, nad níž se tyčí Hochtor, nejvyšší hora národního parku. Ten nás čeká ale až zítra.

Teď je čas dopřát si zasloužených darů Rudyho kuchyně. Naše volba padá na Hirschgulasch a místní pivo. Volba to byla výtečná! Stejně výtečná byla snídaně druhý den. Včetně domácí buchty.

Den 2. neděle

Dnešní etapa Gesäuse-Runde – Etappe 2: Mödlinger Hütte – Heßhütte je technicky nenáročná, my ji ale zvažovali proložit vystoupáním na nejvyšší vrchol. Základní otázka tedy zní, budeme pokračovat podle plánu přes Hochtor, nebo jej obejdeme? Počasí se trochu kazí, vypadá to že i na bouřku dojde. Všichni turisté sestupují do údolí běžnými cestami a pokud někdo na Hochtor vyrazil, tak zřejmě již brzy ráno. Na kopci jsou vidět sněhové plotny ale není vidět kudy vede cesta. Informace o náročnosti se také docela liší. Některé zdroje uvádí, že se jedná o běžnou cestu, např. Alpina „Výstup na Hochtor však již vyžaduje jistou chůzi a odolnost vůči závratím; střídají se tu krátké úseky zajištěné fixními lany s nezajištěnými lehkými lezeckými pasážemi, které bezpečně zvládne každý zkušený turista. V červnovém termínu nám však může výstup znepříjemnit ještě ležící sníh a firnová pole.“. Zatímco jiné cestu označují jako feratu Josefinensteig.

Je teplý květen, na vrcholu stále trocha sněhu, a tak nakonec byť velmi neradi volíme cestu do údolí mimo vrchol Hochtoru.

Cesta do Johnsbachu stále klesá lesem až k silnici. Odtud se naskýtají pěkné pohledy na okolní vrcholy.

Cílem naší dnešní etapy je chata Mödlinger Hütte, 1523 m. Ta poskytuje nečekaný komfort včetně teplých sprch bez úplaty. Kuchyně je tu už standardní ale vyhoví. Na pozadí se tyčí vrcholy, zleva, Admonter Kalblng a Sparafeld a izolovaný Admonter Reichenstein.

Na podvečerní vycházku volíme dnes Reichenstein s tím, že na vrcholek vystupovat nebudeme. Cestou míjíme Heldenkreuz, památník obětem války z řad Alpenverinu. Zde ukazatel na vrchol uvádí jasně „nur für geübte“. Cesta na vrchol Admonter Reichenstein – 2.251 m  je značená jako obtížná a my vystoupáme ještě pěkných pár metrů až na horizontální úsek, kde se rozhlédneme po kraji a zvolíme návrat.

Den 3. pondělí

Všichni pracující jsou zpět v kancelářích či u strojů a hory patří jen důchodcům a dovolenkářům. Nás čeká etapa Gesäuse-Runde – Etappe 1: Admont – Mödlinger Hütte kterou půjdeme opět v opačném směru. Část jsme šli již vloni a zrovna tam jsem se docela vybál. Obtížnost je opět uvedena jako „moderate“, ale řekl bych že z těchto tří etap je exponovanost části trasy nejvyšší.

Nejprve sestoupíme ke Klinkehütte, 1504 m, kde místo osvěžujícího rádlera narazíme na zavřenou chatu, a tak se otočíme a vydáme vzhůru již známým stoupáním k nejbližším vrcholům. Toto je parádní úsek trasy.

Na vrcholech slušně fouká, vítr je chladnější a tak přidou ke slovu bundy. Toto je foto z opětovného dobytí Sparafeldu, 2247 m,

A pohled na Reichenstein, kde se snažíme najít alespoň stopy přístupové cesty, kterou jsme mohli včera stoupat. Marně.

Čeká nás hřebínek, místy jištěný lany, na který si dobře pamatuji. Jen doufám, že letos nebudou lana pod sněhem v úseku, který strmě klesá.

Nejsou! Sice štěrk nepříjemně ujíždí, ale cesta je krásně schůdná, nebo snad slézná?

Následuje ještě trocha lan na horizontální cestičce.

A pak se už můžeme jen ohlédnout zpět na překonaný parádní úsek vysokohorské černé turistiky.

Nebo kochat kytičkami.V tomto případě jsem fotil Hořec jarní (Gentiana verna). A jak to vím? Na dvou chatách měli obrovké tabule s fotografiemi místní flory. Ty jsem si nafotil a tak stačí jen kytičky u počítače porovnat. A že bylo co fotit! V ČR patří tento hořec ke kriticky ohroženým

Nebo si hrát si s kavčatama či fotit další kamzíky, se kterýma už nebudu čtenáře unavovat.

Sestup byl ještě dlouhý a náročný na klouby ale za pár hodin se i Admont vynořil.

Den 4. úterý

Protože se jednalo o den poslední, na jehož konci bylo potřeba dojet zpět domů, tak jsme se částí Gesäuse-Runde – Etappe 5: Grabneralm – Admont  jen inspirovali co do směru výletu.

Auto jsme nechali ve Weng im Gesause s cílem přejít přes Grabneralm, 1385m  na Admonter Haus, 1725 m  a od něj vystoupat feratou na Hexenturm. Ferata se jmenuje Hexensteig, Klettersteig B-C. Pokud by byl čas, tak jsme chtěli vložit feratu Jungfernsteig, Klettersteig B

Tolik plány. Zpočátku vypadalo vše dobře. Bylo opět vedro ale přesto cesta na Grabneralm pěkně ubývala.

Tam jsme udělali rozhodnutí nepokračovat na Admonter Haus feratou Jungfernsteig přes Grabnerstein, 1848m, ale z časových důvodů jít přímo turistickou cestou na chatu. Začal se zvedat opravdu silný vítr a temná clona dešta zahalovala údolí, kde jsme chodili předchozí dny. Přijde déšť i na nás, nebo nepřijde?

Pokračujeme dál od chaty Admonter bez zastavení přes Mittagskogel, 2041m a Natterriegel, 2065m až na nástup feraty.  Vichr nadále sílí, Poryvy hrozí člověka strhnout a představa, jak se v tom větru přidržujeme lana a doufáme, že alespoň nebude pršet rozhodla.

Bohužel i vrcholek Hexenturm, 2172m tak zůstane při této výpravě nepokořen. A přitom byl tak blízko. Je na pozadí vrcholového fota z Natterriegelu.

Teď nezbývá než se otočit, na Grabneralmu se najíst a sestoupit na parkoviště. Krátká výprava v těchto nádherných horách dneškem končí.

Jediná etapa, kterou neznáme je Gesäuse-Runde – Etappe 4: Buchsteinhaus – Grabneralm   a sestup do údolí Enns. A na ní chatu Buchsteinhaus, 1.546 m. Trochu víc na východ je ještě chata Ennstaler Hütte, 1543 m  od které vede ferata Teufelsteig auf die Tieflimauer C-D  Na jih od Enns jsme ještě nenavštívili chatu Haindlkarhütte, 1121 m