Vloni mi to docela běhalo. Nicméně na PIM jsem se nepřihlásila, dala jsem přednost dámské jízdě v Krušných horách. V mých běžeckých statistikách se tudíž vedle poměrně slušných časů na 10 km a na půlmaraton tiše stydí poděkud fousatý maratonský rekord z Mnichova. 4:20 opravdu není čas k chlubení. Je fakt, že jsem tehdy běžela v nových tempových botkách Brooks a trochu mně zatuhla lýtka…
Letos jsem se plna odhodlání přihlásila. Prediktor v mých běžeckých hodinkách tvrdil, že bych měla mít čas asi 3:35. Já jsem mu moc nevěřila, je to určitě sameček a tak má sklon k přehánění. Nicméně pod 4 hodiny bych to snad dát mohla. V mém okolí se probírala šance na splnění limitů pro Bostonský maraton, v kategorii F50+ jsou to přesně ty 4 hodiny. Netvrdím, že bych tam jela, na to mi chybí bohatý sponzor, ale moci tvrdit, že mám splněný limit , to by bylo krásné, ne ?
Když jsem v pátek večer ležela v postýlce a vzpomínala na pět statečných kamarádů, kteří právě vybíhají na trasu Jesenické stovky, byla jsem ráda, že jsem se přihlásila jen na ten kratší výklus po městě a tudíž do Jeseníků nemusím. Takhle bude za 4 hodiny hotovo, nějak mne v poslední době opouští morál.
V neděli v 9 ráno jsem se protlačila k vodičům na 4:00, organizátory přiřazený sektor K pro mne? To snad nemyslejí vážně…Počasí pěkné, zatím je poměrně chladno, polojasno. Smetanova Vltava při startu nezevšední, krása mého rodného města také ne.
Nejdřív se držím se vodičů na 4 hodiny, pak je předbíhám. Přede mnou běží dva Poláci se jmény na zádech. Jeden je Michal, druhý je Tomek. To to mne pobavilo a tak jsem se jich držela snad 10 kilometrů.
Začátek trasy je úchvatný. Malá Strana, Karlův most v ranním slunci, plný nikoli turistů, ale pestrobarevných běžců, pak běžíme centrem města okolo Rudolfina. Dál pokračujeme do Libně a Karlína. Tenhle úsek nemám ráda. Zatím dobrý, ale čeká mne ještě jednou, na závěr, na to se vůbec netěším. Prvních 10 km držím tempo 5:20. To by šlo.
První okruh Libní a Karlínem je za mnou. probíhám poprvé Husákovým tichem a trasa se opět vrací do centra. Běžím dnes již podruhé Pařížskou třídou, pak po Příkopech a po Národní třídě, je tu příjemný chládek, koukám po výkladech a po fandících divácích, zatím dobrý.
Pak po nábřeží na Výtoň, tam fandí Lenka. V protisměru se míjíme se Stráčou, vypadá hodně urputně. On mne nepochybně nevnímá. Trasa vede tradičně pod Nuselský most a pak do Braníka. Zjišťuji, že vodiči na 4:00 nejsou daleko za mnou. Nějak to nejde tak, jak jsem čekala. Na Palackého náměstí fandí Martin. Ptám se, jak bylo v Jeseníkách, prý nic moc.
Běžime na druhý břeh, po Strakonické. Tam se na mne v protisměru usmívá Zbyšek, je hodně přede mnou a vypadá odpočatě. Jaky by byl na nedělní procházce. Zatáhlo se a fouká mírný větřík. Vracíme se do centra, za Strakovou akademií mává Vojta, který vůbec nevypadá, že má v nohách přes 100 kilometrů. Právě, když jsem ho míjela, začal se se mnou mírně houpat svět. Kouknu na hodinky a je to tam. Sakra. Tepová frekvence 215. Tak to mi chybělo. Přecházím do chůze, masíruju karotidy, zhluboka dýchám a snažím se neomdlít. Po pár minutách to naštěstí pominulo. Tak běžím dál, ale už to nějak není ono. Postupně mne předbíhají vodiči na 4:00. Ten příšerný druhý okruh Libní a Karlínem mne vážně nebaví. Těsně před Husákovým tichem je to tam zase. Tepovka 220. Začínám se smiřovat s realitou. Pod 4 hodiny to prostě nedám. Nakonec to zase nějak rozdýchám a ploužím se k cíli. Těsně před odbočkou do Pařížské opět fandí Lenka a Martin. Ačkoli se neznají, jsou na úplně stejném místě, jen na opačné straně ulice.
Závěrečný „sprint“ Pařížskou není moc triumfální. Vyloudím úsměv na fotografy, na fotkách vypadám docela svěží. Ale nejsem. Výsledný čas 4:02 je mizerný, pozávodní euforie se zatím nedostavuje. A ani se nedostaví. Nikdy. Nedokážu zatím zodpovědět to zásadní otázku proč….
GRATULACE k osobnímu rekordu! Z těch 2 minut si nic nedělej, za rok je hravě stáhneš, a když ne, tak se taky nic neděje, hlavně si to užít, o to jde, ne?
Pamatuj, že není třeba zvítězit, ale účastnit se. Čas je to pro nás nádherný, 21. místo v kategorii také. Podle mezičasů jsi v průběhu závodu dokonce zrychlovala, tak co chceš.
Pečuj o sebe, ať se dožiješ maratonu 2016 pod 4 hodiny.
Zdravím vás Magdo, běžel jsem poblíž vás mezi 25 – 35 km. Zapamatoval jsem si vaše číslo, abych zjistil kdo jste a dostal jsem se až na tyto úžasné stránky, které jsem včera četl do 2 hod do rána. Moc jsem se pobavil a potěšil a skláním se před vaším sportovním zápalem a hluboce „lituji“ vaše kolegy na vašich akcích. S pozdravem číslo 8753 🙂 …
Dobrý den, Slávku, zjistila jsem, že jste mne nakonec předběhl. Gratuluji. Potěšilo mne ocenění literárních výplodů, které vypouštím do kyberprostoru. Děkuji.
jsi dobrá,smekám.
Asi jsme velkou část PIM běželi poblíž sebe. Taky jsem geront (64). Tak příští rok ahoj.