Jasoň a Drsoň

res_01_1

První máj je lásky čas. I stalo se, že na prvního máje letošního roku Franta vzplanul láskou. Láskou k horskému kolu a hlavně k  závodům MTBO. Od té doby, co jsme nějak víceméně omylem absolvovali náš první závod ve Svinařích, se moje emailová pošta plní dalšími a dalšími neodolatelnými odkazy na další a další MTBO závody. Sotva se po letech dřiny a odříkání dostanu v běhu na nějakou úroveň, mám se  v jiném sportu opět krčit na posledních příčkách výsledkové listiny?  Ale prý nemám ustrnout při jedné aktivitě. Je krásné, když někdo takto systematicky dbá o můj  osobnostní rozvoj.

Na tom pohodovém kačerském cyklovýletu napříč Šumavou o víkendu 16.-18. května  jsem ovšem trvala. Nenechala jsem se přemluvit k účasti na pochybné akci s názvem Jasoň – Drsoň. Šumavu jsme slíbili několika kamarádům, mám to tam moc ráda, kdepak, žádný další úchylný závod!

Pak všechno bylo jinak. Pankrác se Servácem a Bonifácem se rozhodli, že přijdou až tento víkend. Ta předpověď byla prostě příšerná, trvalý déšť, zima, na prostě i pro otrlé jedince hnus. Ti méně otrlí pomalu začali odpadat, takže Šumava  zdá se bude odsunuta na lepší časy.

A co v takové situaci udělá závodůchtivý jedinec? Začne vymýšlet plán B!  Co může napadnout takového člověka? No ovšem, Jasoň a Drsoň. A jestli jsme v něčem fakt dobří, tak v bleskurychlé realizaci jakkoli úchylného nápadu. Stačí se rozhodnout a už to sviští. A my jsme se rozhodli.

V pondělí večer, při poradě s trochou rulandského šedého přišel nápad, že pokud je podmínkou účasti na dlouho zcela vyprodaném závodě dodání dobrovolníka, my přece jednoho máme – t.č. ve VRÚ na Slapech. V úterý přes den řešíme, zda kamarádi na tu Šumavu chtějí, či ne. Kupodivu koukli na předpověď a nechtějí. Je vznesen dotaz, zda nabídka startu po dodání dobrovolníka platí. Reakce je přichází obratem a je HODNĚ kladná. Dobrovolník ještě nic netuší. Chvíli se mu nemůžu dovolat, někdy po 8 večer je seznámen se svým osudem, souhlasí, my se obratem hlásíme, voláme organizátorovi Hynkovi, že dodáváme jednoho trochu repasovaného paraglidera jako dobrovolníka  a jdeme s dobrým pocitem spát. Druhý den již dobrovolníky nehledají. Rychlá akce se vyplatila.

Rychle se snažíme z webu pořadatele pochopit, co nás vlastně čeká. Ani analytická mysl inženýrova to úplně nedokáže. Pořádatelé oznámili, že letos bude tématem Cimrmanův opus Akt, kromě toho nás čeká orientační běh, jízda na kole a pak nějaké úkoly navíc, všechno bodované nějakým dost krkolomným způsobem. Musím ještě podotknout, že mi bylo vřele, ale důrazně zakázáno stát se Jasnou Drsoňkou, samotná Drsoňka je prý až až. Děkuji za prozíravost.

084

Aladin s Norem nám slíbili, že dopoledne bude nad Dubou takové malé oko uragánu, všude bude pršet, jen tady ne. Měli  pravdu. Pádlování na rybníku i orientační běh jsme zvládli za sucha. Malý zázrak. Pak jsme nafasovali mapu na cyklozávod, chvíli ještě jeli za sucha, i tak jsme měli docela problém, protože mapa prostě NEBYLA pro geronty. Vždyť nám je letos už dohromady 100! Odporně mrňavá písmenka, téměř neznatelné vrstevnice, zvolili jsme docela blbou strategii, prostě protože  z mapy nebylo jasné, jaké nás čekají krpály. A pak nám ještě začalo pršet na brýle…Když to shrnu, nadřeli jsme se jako blbci pro pár kontrol. Zdálo se, že to bude totální propadák, nakonec to nebylo tak strašné. Nebyli jsme poslední. Jaká motivace pro účast v dalších závodech!

DSC03513_2

Vrcholnou rozkoší bylo se po 7 hodinách převléct do suchého, najíst se v hospůdce u krbových kamen teplé krmě a večer, příjemně unavena, usínat ve své posteli za monotoního bubnování dešťových kapek na okno ložnice. Pršelo i celou neděli. Jaká krása, být pod střechou. Jinak si toho člověk váží…

Děkuji Medvědovi, že se obětoval.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *